14 June 2015

Pomalu, ale jistě....

… a stále kupředu. Tak je to zatím už rok.

Je to přesně rok, co jsem klesla na svou nejnižší váhu. A bylo to zlé, hodně zlé. Prázdniny jsem si vůbec neužila. Touto dobou minulý rok jsem vůbec nevěděla, jaký ten následující bude. Půjdu vůbec do čtvrťáku? K maturitě? Udělám ji? A co výška?

Takže tento článek bude takový průřez, co všechno se za ten rok událo.


Abych to trochu uvedla na pravou míru, váha před rokem ukazovala otřesných 39kg. Nechápu, jak jsem to mohla nechat dojít tak daleko.  Psychicky jsem byla absolutně vyčerpaná, ale před okolím jsem si hrála na hrdinku jak je všechno fajn.
Přes prázdniny se trochu dala dokupy a přibrala na 43kg. Absolutně netuším jak, protože jsem jedla jako vrabčák. A tím to asi bude- tělo si ukládalo každý ždibek na horší časy.

Jen kost a kůže. Na tuto fotku opravdu nejsem pyšná. Ukázka toho, jak opravdu mladá holka vypadat nemá.
A taky ty pidi porce- prý večeře a snídaně. Kulové! Leda tak pro desetileté děcko


Přišlo září, škola. Váha se mě držela zuby nehty na těch 43 kilech a tak tomu bylo někdy do listopadu, kdy mamka přišla s nápadem, že se mnou zajde za jednou známou (Katkou), ke které jsme chodily na spinning, a ta teď dělá výživové poradenství.  Souhlasila jsem, neměla jsem přeci co ztratit. Jak jsem dopadla, to už jste zde číst mohli.
Všechno ještě před první návštěvou Katky

 Nebudu lhát, byl to boj. Více psychický, než-li fyzický. Tělo si na porce zvykalo rychle. Psychika trpěla, ale opravdu jen chvilku, než jsem si navykla. Přibírání šlo krásně- chodila jsem ke Kačce pravidelně na měření a z větší části se vždy pohla svalovina. A kdo by nebyl motivovaný, kdyby měl za každého půl kila dostat skleničku domácího máslíčka? :D

Začátky se 100g kaší, zvětšení příloh a všeho tak celkově... Pak taky změna v obličeji a menší progress 


























Aby té motivace nebylo málo, od rodičů jsem dostala slíbený výlet do Londýna, když dosáhnu váhy 46kg. Bylo to kolem Vánoc.  Londýn byl vždy můj sen a tak jsem se chopila šance. Snaha byla, ale přesných 46kg se na váze do té doby neobjevilo (chyběly asi dvě deka), ale i tak jsem jela. A užila si to. Všichni jsme počítali s tím, že se vrátím lehčí. A tak se taky stalo, ale nějak drastický úbytek se nekonal a brzo jsem ho znova dohnala.



Pak byla kolem března Itálie. Tam jsem odjížděla plně vybavena a s očekáváním, že si to letos užiju více než loni. A taky že ano, až tedy na jeden den, kdy jsme se dost všichni pohádali- ZBYTEČNĚ.  Ale stejně to byla nejlepší dovolená za tu dobu, co válčím s PPP. A také z Itálie jsem se vrátila o něco, tentokrát více, lehčí, ale opět to zase dohnala…





Nastaly mé devatenácté narozeniny. To jsem dostala krásné tři kilové kyblíčky máslíčka. A tady nastala trochu změna. Tuky šly nahoru vcelku rychle a vrátila se mi stará kamarádka zvaná menstruace a to jste potřebovali vědět! Takže od té doby jsem znovu ženou, ale že bych si to zas tak užívala, to fakt ne :D Jo a taky jsem se nechala ostříhat a začala se vcelku ráda fotit :D


No a nastal konec roku pro maturanty, čas maturit a příjmaček. Stres, stres, stres. …. Který jsem kupodivu ustála s důstojností.  Odmaturovat jsem odmaturovala se známkami pro mě dobrými, na vysokou jsem přijatá a tak už jen hongám nožkama, povaluji se a říkám si, jak jsem sakra dobrá, co jsem za ten rok zvládla.



·         Zlepšit si svůj vztah k jídlu
·         Stát se máslíčkovou královnou! A taky královnou ovesných kaší
·         Z chodící kostry udělat vcelku normálně vypadající slečnu, které se vrátila polovina vlasů, zlepšily nehty a vlastně celkově všechno je lepší
·         Udělat maturitu
·         Dostat se na vysokou
·         Uzavřít spolupráci s dvěma fitness shopy (o jednom víte, o druhé se teprve dozvíte a určitě budete nadšeni tak jako já)
·         Stát se vzorem a oporou holkám, které na tom byly/jsou aspoň z části tak bídně, jako jsem byla já

Život po maturitě- spousta času na vyvařování, odměňování se...

Ale nebyla bych to já, kdybych už neměla svůj seznam, co chci stihnout během prázdnin
·         Dostat se k 58kg což je dle mého určitě reálné
·         Znovu začít sportovat-> v pondělí mě čeká fitko pod dohledem Kriss, tak snad mě to chytne. Určitě využiju sluníčka a nových sportovních plavek, takže vítej stará nerezavící lásko jménem plavání a s tím i snad krásné opálení abych nebyla jak ředitelka vápenky
·         Nabrat trošku na nožkách, rukách a hodně, hodně na zadečku protože ženská bez prdele je jako týden bez neděle a já ho prostě chci a chci a chci!
·         Zkusit IIFYM alespoň teď v začátcích, abych si byla jistá, že dostatečně jím vzhledem k výdeji který nastane
·         Udělat si řidičák -> už tento čtvrtek začínám
·         Cestovat -> s Bloss plánujeme opětovaný výlet do Prahy, snad zavítáme i do Aqualandu a pak taky někam, kde jsme ještě nebyly
·         Více bloggovat- fakt vám to dlužím a věřím, že se polepším
·         Něco málo si vydělat či našetřit, abych si potom mohla udělat něčím radost, či pořídit věci do bytečku v Brně

Konečně typická já!
Na vysokou jdu tedy do Brna. Nejlepší na tom je, že budu bydlet s Bloss a její sestrou, takže věřím, že to pro mě bude mít přínos a trochu vás zaspoileruju- chystáme pro Vás společné překvapení (ne, víc fakt neřeknu)


A úplně závěrem bych chtěla poděkovat těm, co mi po celý rok byli oporou a hnali kupředu. Mamince, která kvůli mně proplakala neskutečně moc  že by určitě naplnila přehradu na koupání, ale nikdy nade mnou nezlomila hůl a věřila v lepší časy. Tatínkovi, který vždy ve mně věřil a opakoval mi, že jsem chytrá a šikovná holka, která zvládne vše. Sestře, která ikdyž na mě řvala, nadávala mi, mělo to vždy svůj důvod a myslela to se mnou dobře. Katce, která mi ukázala tu správnou cestu. Bloss, která při mně stála v nejhorších chvílích, byla mi oporou a rádcem, když jsem to nejvíce potřebovala.  Všem, kdo mě podporovali tady na blogu, Instagramu i Asku vlídnými a povzbuzujícími slovy. A především velké díky anonymům, kteří se mě snažili stáhnout zpátky ke dnu, protože díky nim jsem se obrnila a odhodlala se jim ukázat, že se sakra mýlí a já jim vytřu zrak. Takže děkuji Vám všem.

A to by bylo vše. Gratuluji všem, kteří to dočetli až sem a snad brzy na počtenou u dalšího článku. 

21 komentářů:

  1. Tleskám !! Si šikulka, ale to už sama moc dobře víš! Držím palečky do budoucna ;))
    Áno jsem taky jedna z těch, co si jim moc pomohla.
    Děkuju.

    ReplyDelete
  2. Jaký je ten druhý shop? gratuluji :) že by aktin, jak jsi jim tenkrát psala, že jim budeš dělat recenze? to by bylo skvělé! :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Aktin to není, ale napovím- v nedávné době jsem u nich dělala objednávku, kterou mám ukázanou na instagramu ;)

      Delete
    2. že by go nutrition ? :) či to nie je e-shop ? :D nie som si istá :)

      Delete
    3. Go nutrition nemá český Shop ;) počkej a uvidíš :)

      Delete
    4. fitnessmuscle?

      Delete
    5. Ne... Nehádej. Jak jsem řekla- počkej si a uvidíš

      Delete
  3. Článek, který mi fakt zvedl náladu a naplnil optimismem :).
    Píšeš to s lehkostí, ale přitom se za tím skrývá spousta tvrdé dřiny a trápení, vím, jaký je to boj.
    Gratulace ke všem úspěchům, ať se daří dál a ať se v Brně líbí! (Protože Brno je nejlepší! :D)

    Zuz

    ReplyDelete
    Replies
    1. Moc děkuji Zuzi :) Ano, byla to dřina, ale teď to bude ještě větší se nějak vypracovat :)
      V Brně se i určitě líbit bude, často tam jezdím a mám to tam ráda. Snad i nějaké dobré fitko si tam najdu :)

      Delete
  4. Kočko, ta poslední fotka je boží!! :-) Jsem šťastná za tebe, že jsi to taky (jako já) zvládla a i přes ten těžký boj to dotáhla tam, kde jsi teď. Věřím, že teď už bude všechno lepší a lepší!! Moc ti to přeji! :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Učitě :) Obě jsme bojovnice a už se těším až tě osobně poznám ;)

      Delete
  5. Je to krásné - číst takové shrnutí :) Sleduji Tě už dlouho a je radost vidět, jaké děláš pokroky a hlavně jaký obrovský kus cesty jsi za poslední rok ušla. Jsi vzorem pro mnoho holek léčící se z PPP a živým důkazem, že to jde :) Zkrátka tleskám a klobouček dole!

    ReplyDelete
  6. Jsi úžasná! Hrozně moc ti fandím, je neskutečné, co všechno si za ten rok zvládla a jak si se s tím poprala! Jen tak dál! :-)

    ReplyDelete
  7. To je pěkný článek. Jsi skvělá! Opravdu, cesta, kterou sis prošla, byla víc než trnitá, ale jde vidět, že jsi opravdu zabrala a pořádně na sobě mákla! Nevím, co říct, prostě jsi úžasná a právem buď na sebe hrdá! Neboj se, ke všemu se docvičíš, dopracuješ :)


    worldaroundmissnothing.blogspot.cz

    ReplyDelete
  8. To muselo být opravdu těžké a já před Tebou smekám! Jsi šikovná ženská a slečny s podobnými problémy by o Tobě všechny měly vědět :)

    ReplyDelete
  9. Ani nemůžu říct, jak pyšná na tebe jsem! :3 jde vidět, že všechno jde, když se chce :) a moc se mi líbí ty tvé odměny, které ti rodiče daly :3 Mě takhle neupláceli :( :D i když je pravda, že co mi viděli na očích, to jsem měla... Jinak já se ženou opět stala před 5 dny a byla jsem úplně nejvíc happy! :D ale hned třetí den mě to přešlo :D snad to není jen tak a za měsíc se uvidíme znovu! :D

    ReplyDelete
  10. Gratuluju!:) Jsi úžasná a máš ode mne veliký respekt a obdiv. Momentálně jsem na tom podobně jako ty minulý rok. Váha sice není tak nízká jako byla tvoje, ale pokud zhubnu ještě kilo, doktorka mě pošle do léčebny, tak se snažím jak se dá, i když vyrovnat se s tím a přežít ten hrozný pocit, kdy jsem neustále plná jídla a přijde mi, že po každém soustu strašně tloustnu, je dost těžké..:D .. Rodiče ti upřímně závidím, maminka mi sice pomáhá, ale z taťka se neustále rozčiluje co jím a nejím, říká, že jsem jak feťačka a že nechápe, co je těžkého na tom, se normálně najíst..
    Každopádně ještě jednou gratuluju a držím palce, ať se těch 58 kg dočkáš, určitě to zvládneš!:)

    ReplyDelete
  11. Přidávám se ke gratulacím. :))

    ReplyDelete
  12. Krásný článek ! Úplně ti rozumím, anorexií jsem si taky prošla. Jen je to mnohem déle, co jsem byla na nejnižší váze - dlouho mi pak trvalo, než jsem si to v hlavě srovnala - ono je to také těžké, v dnešní době je málo lidí, kteří jí tak, jak by měli...Je hezké, že tě pak takto rodiče podporovali :) Moji zpočátku také nevěřili, že ze zdravého jídlo přiberu, ale časem to opravdu šlo a tak mě při tom nechali a nic neříkali :) Nakonec jsem začla i cvičit, což mi pak v té psychice taky hodně pomohlo...Jde vidět, že ses opravdu postavila sama proti sobě, mákla jsi, za rok ušla velký kus cesty a došla jsi až sem - a tato cesta ještě nekončí :) Jsi skvělou inspirací pro dívky, které si tím teď procházejí :) Skvělý příklad, že všechno jde, když se chce :)

    http://lucyshealthylifestyle.blogspot.cz/

    ReplyDelete
  13. Máš můj upřímný obdiv! Za to všechno, co jsi dokázala a nevzdáváš se:) Za to já se v tom plácám už čtyři roky.. Sice jsem dost přibrala, ale jak říkáš, všechno je ve psychice. Tělo zdravé, psychika nic moc...
    Doufám, že se ti podaří splnit všechny svoje cíle:) Taky jsem teď začala chodit na autoškolu a je to super:) Sice na teoriích vždy usínám, ale na jízdy se můžeš těšit:) Ty si opravdu užívám:D
    Měj se hezky a užívej zaslouženého volna :)
    http://fitlucy.blogspot.cz/

    ReplyDelete

Jsem ráda za každý komentář, ale vážení anonymové- zamyslete se a pak teprve pište. Nebo buďte alespoň odvážní a podepište se.